loading
mainpicJsme silná organizace s vlastními názory
mainpicJsme silná organizace s vlastními názory!
mainpicJsme silná organizace s vlastními názory
mainpicJsme silná organizace s vlastními názory

Naše názory

Návrh programu jednání zastupitelstva 21. 2. 2018

 

 

Ke stažení zde

Diskusní fórum – náhled na postavení ČSSD po podzimních volbách 2017

Každému organismu, lhostejno zda je svým fundamentem založen v přírodní či společenské sféře, je vlastní přirozená reakce na podněty ze svého okolí.  Dobrou orientací v jejich různorodém působení a adekvátní odpovědi na jejich vliv, organismus určuje své další směřování a vývoj a potvrzuje smysl své existence, v hraničních případech i zachování svého samotného fyzického bytí.  V případě, že analýza a na ní založená reakce jsou neadekvátní a neodpovídají objektivním skutečnostem reálného světa, organismus se dostává na scestí, sestupuje na stupeň pasivního přežívání či rovnou hyne.

Nejinak je tomu i v organismech, či lépe organizacích politického typu – politických stran v prostředí politického soupeření, střetávání a tvrdého politického boje. V souvislosti se zdrcující až hraniční porážkou ČSSD v říjnových volbách roku 2017, která je víceméně varováním před hrozbou jejího zániku, je nasnadě, že celá ČSSD se nad stávající situací musí vážně zamyslet, stanovit příčiny své porážky, zanalyzovat je a znovu, na reálných závěrech myšlenku sociálně demokratického vývoje společnosti opět pozvednout. Soc. dem. program spolu s jeho formou by měl opět oslovit širokou část tradičních voličů soc. dem., zejména příslušníky střední vrstvy a lidi „dělné práce“, které ČSSD zřetelně odradila. S ohledem na tradici soc. dem. hnutí, které většině lidí zabezpečila řadu sociálních práv a výdobytků, ale i s ohledem na řadu obětí, které na své historické cestě mnozí sociální demokraté přinesli – zmiňme nejrůznější ústrky, existenční nouzi, vězení a jiná příkoří, které zakoušeli aktivní členové soc. dem. v osmdesátých letech 19. stol., ale i oběti soc. dem. za nacistické okupace a po únoru 1948, není možné rezignovat na společenskohistorický význam soc. dem. myšlenek.

V současnosti ČSSD musí zaujmout pozici jasně levicové strany, která zastupuje zájmy zmíněné vrstvy společnosti, a která se zřetelně vymezuje proti svým ideovým protivníkům. Na tomto základě by pak měla vyvíjet svou další politickou činnost jako nepřehlédnutelný suverén politického boje a předáci by neměli být spojováni se zneužíváním svých funkcí.  Při pojmenování svých neúspěchů čeká soc. dem. v současné době bolestný proces, který by rozhodně neměl být zakončený zapouzdřením se jejích dosavadních vrcholných představitelů v poslaneckých funkcích.

Pro vyjasnění ideových východisek soc. dem. je nutné zcela objasnit postavení a funkci levice a levicových stran v současném světě (např. problém levicově se tvářících neziskovek, financovaných ze státního rozpočtu a pochybných soukromých zdrojů, problém zneužívání zaměstnanecké práce atd.)

Po ideové debatě s vyvozením závěrů pro další politickou praxi je pak zcela přirozené, že budou diskutovány a do základních tezí soc. dem. zachyceny problémy současné České republiky. Jen namátkou lze zmínit – stanovení národně státních zájmů ČR včetně otázky mezinárodní spolupráce a vojenskoobranné politiky, znovuzískání monopolu státu na strategické podniky, dále postup ČR v otázce migrace, přijmutí eura, referenda, vztahů evropské legislativy k národní, výchovy k vlastenectví atd. Zcela zásadně by pak měla být vyřešena kauza Altner …..  .

 

Autor Martin Fučík

 

NÁVRH USNESENÍ:

 

Obvodní konference ČSSD Praha 13

 a/ bere na vědomí informaci př. Emila Voráčka o volebním debaklu ČSSD a ustavení „diskusního fóra“

b/ schvaluje následující stanovisko k důvodům volebního debaklu ČSSD a zavazuje prosazováním tohoto svého stanoviska své zástupce a delegáty na všech vnitrostranických a vnitrohnutevních forech české sociální demokracie:

1/ zachování okresních výkonných organizací jako konstitučního článku 140leté historie ČSSD a současně východiska boje o udržení a potenciálně budoucí rozšiřování pozic strany v komunální, krajské, národní a evropské unijní politice (na 91 okresních organizací navazuje 81 senátních obvodů a kolem 170–190 radnic s výkonem přenesených působností III. stupně, jež jsou replikou okresů z let 1949–1960);

2/ netajit nutnost rozsáhlých personálních redukcí pracovníků strany jako přímého důsledku volebního debaklu a s tím spojeného kolapsu stranických financí; současně poskytování pomoci strany propouštěným pracovníkům strany s využitím možností, jimiž ČSSD disponuje v rámci krajských a komunálních samospráv, aniž by přitom bylo porušeno platné právo a zákon;

3/ uložit odbornému zázemí (zejména ústředním odborným komisím) a požádat politický institut ČSSD o zpracování hloubkové analýzy výsledků činnosti Sobotkovy vlády za léta 2013–2017 jako východiska obnovy prací na základních programových dokumentech strany i českého sociálně demokratického hnutí a podle možnosti včleňovat do tohoto úsilí i sympatizantskou veřejnost;

4/ uložit delegátům 40. sjezdu za ObO Praha 13, aby výkonné orgány strany  na všech stupních vnitrostranické struktury bezvýjimečně trvaly na důsledném dodržování předkladových lhůt všech jednacích předloh (materiálů) počínaje PG a P ČSSD a z nedodržování této důležité zásady vnitrostranické demokracie na základě výsledků následných šetření kontrolních orgánů strany vyvozovaly náležité závěry;

5/ v reformovaných stanovách strany ještě posílit nosné prvky vnitrostranické demokracie, zejména nejrůznější formy primárních voleb a jiných prvků přímých (nezastupitelských forem) vnitrostranické demokracie včetně  zastupitelského principu.

.       

 

Obvodní konference ČSSD Praha 13, konaná 10. 1. 2018, konstatuje, že vrcholné orgány ČSSD nereflektují dostatečně hloubku neúspěchu ČSSD v parlamentních volbách a místo zahájení rozsáhlé vnitrostranické diskuse se opět formalisticky zaměřila na řešení problémů, které s tímto neúspěchem nesouvisí.

OK konstatuje, že svolání  jednodenního sjezdu na 18. 2. 2018 je výsměchem členské základně, nenasvědčuje veřejně deklarované snaze vedení o změnu poměrů v ČSSD. Formální změny ve stanovách, které jsou navíc zjevně účelové, straně nepomohou. Stanovy nám volby neprohrály.

OK konstatuje, že příčiny volebního neúspěchu ČSSD jsou dlouhodobého charakteru, především:

- oligarchizace strany, potlačování vnitrostranické diskuse o politických a programových otázkách, omezování vnitrostranické diskuse vyřazování členské základny z rozhodování především uplatňováním různých omezujících opatření, např. vysoké nominální klíče pro okresní a krajské konference, dovolby předem určených delegátů podle tzv. kvót, které jsou zneužívány pro „vytváření“ skupin podporujících ty správné a vybrané.

- snaha vedení strany o vytváření tzv. „jednotného vedení“ a dlouhodobá tolerance tzv. „mnohobročnictví“, to zjevně vedlo k personální krizi v ČSSD, nepatřičnému zužování prostoru pro růst nových nadějných politiků a podpoře recyklace starých osvědčených kádrů

- vysoký vliv zákulisních hráčů a vlivových skupin na personální a programovou politiku ČSSD, přestali jsme být stranou, která hájí potřeby běžných lidí, ale ve většině případů spíše zastupujeme zájmy těchto skupin

- dlouhodobé používání metody dvojího metru na funkcionáře strany v případě řešení problémů, pokud je ze správné skupiny, problém skoro nemá, pokud patří k vnitrostranické „opozici“, pak je s ním naloženo s veškerou důsledností

- přestože současná koaliční vláda v čele s ČSSD se řadí k nejúspěšnějším v historii ČR, nedokázala tento fakt dostatečně mediálně propagovat a bránit a podlehla agresívní profesionálně vedené kampani Andreje Babiše,

- to souvisí i s rozpadem organizační struktury strany a jejího odborného zázemí, deprofesionalizací jejího aparátu, nejasně řízenou a prakticky neviditelnou kampaní, její hrůzostrašnou kreativitou, špatným PR a v neposlední řadě její nepřehledným a mnohokolejným řízením

- absolutní ignorování stranického odborného zázemí a nakonec i členské základny při přípravě programových dokumentů, které nejsou výsledkem otevřené vnitrostranické diskuse, ale spíše špatným PR výtvorem, který voliče neoslovil

- špatně řešená kauza Lidového domu a žaloby pana Altnera

 

O změnách a nápravě současného stavu nemohou rozhodovat ti, kteří jej způsobili. OK konstatuje nízkou sebereflexi jak vrcholového vedení strany, tak PÚVV a ÚVV za výsledek parlamentních voleb. Pokud chceme poměry v ČSSD změnit, musíme začít zde, protože každá ryba smrdí od hlavy. Je potřeba zahájit zásadní obměnu vrcholných stranických orgánů a to za účasti celé členské základny. Současné vedení se nám snaží vnutit tezi o tom, že celostranické referendum o předem určených a vybraných kandidátech a politických otázkách je tou správnou metodou. Ale zde se nejedná o otevřenou vnitrostranickou demokracii, ale tzv. oktrojovanou, kde „moudré“ vedení rozhodne o tom, o čem může členská základna hlasovat. Tento přístup nás dovedl tam, kde se ČSSD v současné době nachází a tento princip je potřeba změnit jako první.

OK Praha 13 vyzývá vedení ČSSD a KVV k otevření diskuse o budoucím směřování strany a to včetně diskuse o případné účasti v koaliční vládě Andreje Babiše, které dle našeho názoru přinese pouze časově omezené prebendy pro úzkou skupinu současných funkcionářů a jejich nohsledů.

Tezi, že se nám účastí v této vládě podaří zviditelnit a dostat se tak do povědomí veřejnosti a znovu získat podporu, považujeme, i vzhledem ke zkušenostem z koaličního vládnutí, za nepravděpodobnou. Prosadit se v této vládě proti profesionální mediální mašinérii Andreje Babiše považujeme při současném organizačním, finančním a personálním stavu ČSSD za téměř nemožné.

 

Autor: Emil Voráček 

 

Diskusní fórum

Každému organismu, lhostejno zda je svým fundamentem založen v přírodní či společenské sféře, je vlastní přirozená reakce na podněty ze svého okolí.  Dobrou orientací v jejich různorodém působení a adekvátní odpovědi na jejich vliv, organismus určuje své další směřování a vývoj a potvrzuje smysl své existence, v hraničních případech i zachování svého samotného fyzického bytí.  V případě, že analýza a na ní založená reakce jsou neadekvátní a neodpovídají objektivním skutečnostem reálného světa, organismus se dostává na scestí, sestupuje na stupeň pasivního přežívání či rovnou hyne.

Nejinak je tomu i v organismech, či lépe organizacích politického typu – politických stran v prostředí politického soupeření, střetávání a tvrdého politického boje. V souvislosti se zdrcující až hraniční porážkou ČSSD v říjnových volbách roku 2017, která je víceméně varováním před hrozbou jejího zániku, je nasnadě, že celá ČSSD se nad stávající situací musí vážně zamyslet, stanovit příčiny své porážky, zanalyzovat je a znovu, na reálných závěrech myšlenku sociálně demokratického vývoje společnosti opět pozvednout. Soc. dem. program spolu s jeho formou  by měl opět oslovit širokou část tradičních voličů soc. dem., zejména příslušníky střední vrstvy a lidi „dělné práce“, které ČSSD zřetelně odradila. S ohledem na tradici soc. dem. hnutí, které většině lidí zabezpečila řadu sociálních práv a výdobytků, ale i s ohledem na řadu obětí, které na své historické  cestě mnozí sociální demokraté přinesli – zmiňme nejrůznější ústrky, existenční nouzi, vězení a jiná  příkoří, které zakoušeli aktivní členové soc. dem. v osmdesátých letech 19. stol., ale i oběti soc. dem. za nacistické okupace a po únoru 1948, není možné rezignovat na společenskohistorický význam soc. dem. myšlenek.

V současnosti ČSSD musí zaujmout pozici jasně levicové strany, která zastupuje zájmy zmíněné vrstvy společnosti, a která se jasně vymezuje proti svým ideovým protivníkům. Na tomto základě by pak měla vyvíjet svou další politickou činnost jako jasný suverén politického boje a předáci by neměli být spojováni se zneužíváním svých funkcí.  Při pojmenování svých neúspěchů čeká soc. dem. v současné době bolestný proces, který by rozhodně neměl být zakončený zapouzdřením se jejích dosavadních vrcholných představitelů v poslaneckých funkcích.

Pro vyjasnění ideových východisek soc. dem. je nutné zcela bezprecedentně objasnit postavení a funkci levice a levicových stran v současném světě (např. problém levicově se tvářících neziskovek, financovaných ze státního rozpočtu a pochybných soukromých zdrojů, problém zneužívání zaměstnanecké práce atd.)

Po ideové debatě s vyvozením závěrů pro další politickou praxi je pak zcela přirozené, že budou diskutovány a do základních tezí soc. dem. zachyceny problémy současné České republiky. Jen namátkou lze zmínit – stanovení národně státních zájmů ČR včetně otázky mezinárodní spolupráce a vojenskoobranné politiky, znovuzískání monopolu státu na strategické podniky, dále postup ČR v otázce migrace, přijmutí eura, referendum, vztahy evropské legislativy k národní, výchova k vlastenectví atd. Zcela zásadně by pak měla být vyřešena kauza Altner …..  .

 

Některé z výše uvedených okruhů, ale i další budou diskutovány dne 30. ledna 2018 v 17.30 hod.

Role sociální demokracie v současném období

Jeden ze zásadních problémů současné ČSSD spočívá mimo jiné v nesprávném chápání její role ve vývoji moderní sociálně orientované tržní ekonomiky v ČR. Veřejnost mnohdy vnímá tuto roli jako boj za spravedlivé sociální dávky, za vyšší minimální mzdu, za rovný přístup ke zdravotní péči, za vyšší důchody či za bezplatné vzdělávání s důrazem na kvality žáků a studentů, a nikoliv na jejich hmotnou situaci. Tato témata bezpochyby jsou plně sociálně demokratická, avšak v žádném případě netvoří podstatu sociálně-demokratické politiky. Ta by měla být založena a chápána především v kontextu zabezpečení fungujícího státu veřejných služeb, kde bude hrát klíčovou roli především ekonomicky zabezpečená střední třída, která se bude podílet prostřednictvím růstu reálných mezd a důchodů a systému veřejných rozpočtů na rostoucím bohatství společnosti. Stát veřejných služeb představuje fungující a kvalitní školství, zdravotnictví, kvalitní infrastrukturu včetně dálniční a silniční sítě, fungující veřejnou správu, vymahatelnost práva apod. S tím bezprostředně souvisí i rovnoměrnější rozdělení neustále rostoucího bohatství společnosti tak, aby pokud možno všechny vrstvy společnosti z tohoto růstu měly oprávněný prospěch. Toho lze dosáhnout jednak růstem mezd ve veřejném i soukromém sektoru a také posílením příjmové složky státního rozpočtu s následným vhodným investováním získaných prostředků právě do rozvoje příslušných veřejných služeb i např. do vyplácených důchodů. A o to by se sociální demokracie měla snažit především. Oponenti jistě, a patrně i oprávněně namítnou, že ČSSD ne vždy zcela dostatečně prezentuje zdroje pro posílení příjmové složky státního rozpočtu. Toto posílení by mělo spočívat především ve zefektivnění výběru daní, což se za současné koaliční vlády s účastí ČSSD také dělo, nebo pak případným zvýšením daňové zátěže v určitých specifických případech, jako např. zavedení sektorové daně např. v oblasti energetiky či v oblasti finančních služeb. Bohužel k tomu zatím nedošlo, i když tato skutečnost v programu ČSSD byla již před minulými parlamentními volbami. Kritici těchto opatření především z řad pravicových politických stran převážně poukazují na skutečnost, že příliš velké zdanění firem by mohlo vést k jejich odchodu a ke ztrátě pracovních míst. Je třeba si však uvědomit, že opatření by se týkala především velkých nadnárodních firem v oblastech s omezenou konkurencí, kde by i zvýšení daňové sazby znamenalo stále dostatečné a výhodné zisky pro tyto korporace. V oblasti bankovních služeb kritici tvrdí, že by zvýšení daňové sazby promítly bankovní domy do zdražení služeb pro své klienty. Pokud by tomu skutečně tak bylo, potvrdilo by to jen současné omezené konkurenční prostředí, které banky využívají k zavádění podstatně vyšších poplatků, než je tomu ve vyspělých západních zemích, kde by si něco takového pochopitelně nedovolily. Zisky těchto zahraničních bank jsou však podstatně vyšší, než je tomu v jejich domácích zemích, takže i přes případné zvýšení sazby daně z příjmů, by jejich zisky byly více než zajímavé. Totéž se týká také vysokých dividendových výnosů, které každý rok odtékají z ČR do zahraničí s minimálním podílem pro ČR. Oproti západním vyspělým zemím je především u zahraničních firem v ČR patrná výrazně vyšší složka zisku v rámci rozdělení produktu oproti podílu mezd. To všechno přímo vybízí k tomu, aby došlo ke změně těchto parametrů, tj. vyššímu zdanění dividend či vyšší motivaci zisky reinvestovat a k nárůstu mezd v podnikatelské sféře. Opět kritici budou namítnout, že pokud by k těmto opatřením došlo, opustily by mnohé zahraniční firmy ČR a odešly by tam, kde by podmínky pro ně byly příznivější. Tato situace by však mohla nastat především u těch firem, které ve formě montoven a různých skladů jdou právě po nízkém zdanění a levné pracovní síle. Jejich odchod by za tragédii nebylo možné považovat, neboť zájmem ČR je především získávání investic s vysokou přidanou hodnotou a s vytvářením především kvalifikovaných pracovních míst. O nekvalifikovaná pracovní místa navíc mezi českými zaměstnanci není příliš zájem a musí být velmi často obsazována zahraničními dělníky, kteří v některých extrémních případech mohou páchat na území ČR dokonce i trestnou činnost. Další významnou rolí sociální demokracie je ochrana tzv. slabší strany, která se v rámci tržní ekonomiky vyskytuje v mnoha podobách. Pochopitelně máme na mysli ochranu nemocných a zdravotně handicapovaných, dále pak ochranu starých lidí a dětí. Avšak tato ochrana jde ještě dále. Jedná se především o ochranu zaměstnance, který je slabší stranou vůči svému zaměstnavateli, nebo o ochranu spotřebitele, který je slabší stranou oproti výrobci či prodejci. Jistě je známa nepoměrně nižší kvalita potravin i jiných výrobků v ČR oproti vyspělým západním zemím, či určité pokusy upravit zákoník práce více ve prospěch zaměstnavatelů. Není to tak dávno, co např. některé pravicové strany se snažily prosadit možnost okamžitého ukončení pracovního poměru bez udání důvodu na straně zaměstnance i zaměstnavatele. Dovede si vůbec někdo představit, k jakému vyřizování osobních účtů by došlo v případě, že by zaměstnavatel mohl se zaměstnancem okamžitě ukončit pracovní poměr bez udání důvodu? Určité skryté nebezpečí při ochraně slabší strany hrozí rovněž tzv. posilováním smluvní volnosti v rámci občanského i pracovního práva. Zde je třeba legislativně hlídat, aby dohodnuté smluvní podmínky nesměly být v neprospěch slabší strany. Nesmíme zapomínat ani na dodržování principu solidarity, který se rovněž nesmí nenápadně vytrácet. Týká se to zejména solidarity mladých se starými a zdravých s nemocnými. Určitým pokusem o porušení této solidarity mohou být snahy realizaci důchodového spoření v rámci případného obnoveného druhého důchodového pilíře, neboť by si mladí lidé museli spořit na svoji penzi. Když si uvědomíme, že většina mladých dnes potřebuje na bydlení hypotéky vzhledem k vysokým cenám nemovitostí, je otázkou, co všechno by si mladí lidé měli ještě platit a kolik by jim zbývalo na reálné živobytí. Navíc i při současném průběžném systému je důchodový systém založen na pojistném principu, kdy platby pojistného jsou odváděny zaměstnancem i zaměstnavatelem, případně OSVČ, z čehož jasně vyplývá, že důchod není žádným milodarem státu, ale de facto vypláceným pojistným plněním. Poněkud problematičtější oblastí je oblast zdravotního pojištění, neboť lékařská věda přináší stále modernější a účinnější lékařské postupy, které jsou však velmi drahé a s pouhou solidaritou vyplývající ze systému pojistných plateb všech občanů a následným čerpáním pro nemocné již nevystačíme. Pokud budeme chtít zachovat kvalitní a dostupnou lékařskou péči pro všechny, tak bude nezbytné přispět k financování této péče ze státního rozpočtu či z dalších veřejných zdrojů. Koneckonců totéž platí i v případě důchodového pojištění, které také může být podporováno nad rámec přijatého pojistného z dalších veřejných zdrojů, což se i v některých zemích děje na základě tzv. nultého pilíře placeného z veřejných rozpočtů pro všechny ve stejné výši a následně pak první či druhý pilíř již na zásluhovém principu. Tyto úvahy jen potvrzují úvodní úvahy o tom, že pro řádné fungování státu veřejných služeb je nutné posílení příjmové stránky veřejných rozpočtů. Závěrem je možné konstatovat, že role a úkoly sociální demokracie v současném období je výrazně širší, než bývá prezentováno a její úspěšná realizace povede k zajištění prosperity pro co největší počet obyvatel této země.

Autor: Milan Hrdý, vysokoškolský učitel a člen ČSSD

 

 

iconSídlo sekretariátu
OVV
Ohradské náměstí 1627
152 00 Praha 13
icon+420 602 459 198
iconovv.praha13@cssd.cz
iconwww.cssdpraha13.cz