loading
mainpicJsme silná organizace s vlastními názory
mainpicJsme silná organizace s vlastními názory
mainpicJsme silná organizace s vlastními názory
mainpicJsme silná organizace s vlastními názory

Naše názory

Role sociální demokracie v současném období

Jeden ze zásadních problémů současné ČSSD spočívá mimo jiné v nesprávném chápání její role ve vývoji moderní sociálně orientované tržní ekonomiky v ČR. Veřejnost mnohdy vnímá tuto roli jako boj za spravedlivé sociální dávky, za vyšší minimální mzdu, za rovný přístup ke zdravotní péči, za vyšší důchody či za bezplatné vzdělávání s důrazem na kvality žáků a studentů, a nikoliv na jejich hmotnou situaci. Tato témata bezpochyby jsou plně sociálně demokratická, avšak v žádném případě netvoří podstatu sociálně-demokratické politiky. Ta by měla být založena a chápána především v kontextu zabezpečení fungujícího státu veřejných služeb, kde bude hrát klíčovou roli především ekonomicky zabezpečená střední třída, která se bude podílet prostřednictvím růstu reálných mezd a důchodů a systému veřejných rozpočtů na rostoucím bohatství společnosti. Stát veřejných služeb představuje fungující a kvalitní školství, zdravotnictví, kvalitní infrastrukturu včetně dálniční a silniční sítě, fungující veřejnou správu, vymahatelnost práva apod. S tím bezprostředně souvisí i rovnoměrnější rozdělení neustále rostoucího bohatství společnosti tak, aby pokud možno všechny vrstvy společnosti z tohoto růstu měly oprávněný prospěch. Toho lze dosáhnout jednak růstem mezd ve veřejném i soukromém sektoru a také posílením příjmové složky státního rozpočtu s následným vhodným investováním získaných prostředků právě do rozvoje příslušných veřejných služeb i např. do vyplácených důchodů. A o to by se sociální demokracie měla snažit především. Oponenti jistě, a patrně i oprávněně namítnou, že ČSSD ne vždy zcela dostatečně prezentuje zdroje pro posílení příjmové složky státního rozpočtu. Toto posílení by mělo spočívat především ve zefektivnění výběru daní, což se za současné koaliční vlády s účastí ČSSD také dělo, nebo pak případným zvýšením daňové zátěže v určitých specifických případech, jako např. zavedení sektorové daně např. v oblasti energetiky či v oblasti finančních služeb. Bohužel k tomu zatím nedošlo, i když tato skutečnost v programu ČSSD byla již před minulými parlamentními volbami. Kritici těchto opatření především z řad pravicových politických stran převážně poukazují na skutečnost, že příliš velké zdanění firem by mohlo vést k jejich odchodu a ke ztrátě pracovních míst. Je třeba si však uvědomit, že opatření by se týkala především velkých nadnárodních firem v oblastech s omezenou konkurencí, kde by i zvýšení daňové sazby znamenalo stále dostatečné a výhodné zisky pro tyto korporace. V oblasti bankovních služeb kritici tvrdí, že by zvýšení daňové sazby promítly bankovní domy do zdražení služeb pro své klienty. Pokud by tomu skutečně tak bylo, potvrdilo by to jen současné omezené konkurenční prostředí, které banky využívají k zavádění podstatně vyšších poplatků, než je tomu ve vyspělých západních zemích, kde by si něco takového pochopitelně nedovolily. Zisky těchto zahraničních bank jsou však podstatně vyšší, než je tomu v jejich domácích zemích, takže i přes případné zvýšení sazby daně z příjmů, by jejich zisky byly více než zajímavé. Totéž se týká také vysokých dividendových výnosů, které každý rok odtékají z ČR do zahraničí s minimálním podílem pro ČR. Oproti západním vyspělým zemím je především u zahraničních firem v ČR patrná výrazně vyšší složka zisku v rámci rozdělení produktu oproti podílu mezd. To všechno přímo vybízí k tomu, aby došlo ke změně těchto parametrů, tj. vyššímu zdanění dividend či vyšší motivaci zisky reinvestovat a k nárůstu mezd v podnikatelské sféře. Opět kritici budou namítnout, že pokud by k těmto opatřením došlo, opustily by mnohé zahraniční firmy ČR a odešly by tam, kde by podmínky pro ně byly příznivější. Tato situace by však mohla nastat především u těch firem, které ve formě montoven a různých skladů jdou právě po nízkém zdanění a levné pracovní síle. Jejich odchod by za tragédii nebylo možné považovat, neboť zájmem ČR je především získávání investic s vysokou přidanou hodnotou a s vytvářením především kvalifikovaných pracovních míst. O nekvalifikovaná pracovní místa navíc mezi českými zaměstnanci není příliš zájem a musí být velmi často obsazována zahraničními dělníky, kteří v některých extrémních případech mohou páchat na území ČR dokonce i trestnou činnost. Další významnou rolí sociální demokracie je ochrana tzv. slabší strany, která se v rámci tržní ekonomiky vyskytuje v mnoha podobách. Pochopitelně máme na mysli ochranu nemocných a zdravotně handicapovaných, dále pak ochranu starých lidí a dětí. Avšak tato ochrana jde ještě dále. Jedná se především o ochranu zaměstnance, který je slabší stranou vůči svému zaměstnavateli, nebo o ochranu spotřebitele, který je slabší stranou oproti výrobci či prodejci. Jistě je známa nepoměrně nižší kvalita potravin i jiných výrobků v ČR oproti vyspělým západním zemím, či určité pokusy upravit zákoník práce více ve prospěch zaměstnavatelů. Není to tak dávno, co např. některé pravicové strany se snažily prosadit možnost okamžitého ukončení pracovního poměru bez udání důvodu na straně zaměstnance i zaměstnavatele. Dovede si vůbec někdo představit, k jakému vyřizování osobních účtů by došlo v případě, že by zaměstnavatel mohl se zaměstnancem okamžitě ukončit pracovní poměr bez udání důvodu? Určité skryté nebezpečí při ochraně slabší strany hrozí rovněž tzv. posilováním smluvní volnosti v rámci občanského i pracovního práva. Zde je třeba legislativně hlídat, aby dohodnuté smluvní podmínky nesměly být v neprospěch slabší strany. Nesmíme zapomínat ani na dodržování principu solidarity, který se rovněž nesmí nenápadně vytrácet. Týká se to zejména solidarity mladých se starými a zdravých s nemocnými. Určitým pokusem o porušení této solidarity mohou být snahy realizaci důchodového spoření v rámci případného obnoveného druhého důchodového pilíře, neboť by si mladí lidé museli spořit na svoji penzi. Když si uvědomíme, že většina mladých dnes potřebuje na bydlení hypotéky vzhledem k vysokým cenám nemovitostí, je otázkou, co všechno by si mladí lidé měli ještě platit a kolik by jim zbývalo na reálné živobytí. Navíc i při současném průběžném systému je důchodový systém založen na pojistném principu, kdy platby pojistného jsou odváděny zaměstnancem i zaměstnavatelem, případně OSVČ, z čehož jasně vyplývá, že důchod není žádným milodarem státu, ale de facto vypláceným pojistným plněním. Poněkud problematičtější oblastí je oblast zdravotního pojištění, neboť lékařská věda přináší stále modernější a účinnější lékařské postupy, které jsou však velmi drahé a s pouhou solidaritou vyplývající ze systému pojistných plateb všech občanů a následným čerpáním pro nemocné již nevystačíme. Pokud budeme chtít zachovat kvalitní a dostupnou lékařskou péči pro všechny, tak bude nezbytné přispět k financování této péče ze státního rozpočtu či z dalších veřejných zdrojů. Koneckonců totéž platí i v případě důchodového pojištění, které také může být podporováno nad rámec přijatého pojistného z dalších veřejných zdrojů, což se i v některých zemích děje na základě tzv. nultého pilíře placeného z veřejných rozpočtů pro všechny ve stejné výši a následně pak první či druhý pilíř již na zásluhovém principu. Tyto úvahy jen potvrzují úvodní úvahy o tom, že pro řádné fungování státu veřejných služeb je nutné posílení příjmové stránky veřejných rozpočtů. Závěrem je možné konstatovat, že role a úkoly sociální demokracie v současném období je výrazně širší, než bývá prezentováno a její úspěšná realizace povede k zajištění prosperity pro co největší počet obyvatel této země.

Autor: Milan Hrdý, vysokoškolský učitel a člen ČSSD

 

 

iconSídlo sekretariátu
OVV
Ohradské náměstí 1627
152 00 Praha 13
icon+420 602 459 198
iconovv.praha13@cssd.cz
iconwww.cssdpraha13.cz